Vodní eroze

Maximálně přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření (Cp.Pp)

Hodnota Cp.Pp vyjadřuje míru ohroženosti území vodní erozí pomocí maximální přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace a protierozních opatření. Tato limitní hodnota faktoru C by neměla být na daném místě překročena a v případě, že se tak stane, měla by být eliminována protierozními opatřeními.

Tab. Rozdělení hodnot Cp

Kategorie Přípustná hodnota C Doporučený management
1 do 0,005 Převedení na trvalé travní porosty
2 0,005 – 0,02 Pěstování jetele, vojtěšky
3 0,02 – 0,2 Vyloučení pěstování širokořádkových kultur
4 0,2 – 0,6 Širokořádkové jen s půdoochrannými technologiemi
5 nad 0,6 Bez omezení
 

První a zároveň nejvíce potenciálně erozně ohroženou skupinou jsou území s maximální přípustnou hodnotou faktoru C do 0,005. Aby nebyla tato hodnota překročena, je doporučeno převést tyto plochy do kategorie trvalých travních porostů. Druhou skupinou jsou území s hodnotou do 0,02, pro něž je rovněž doporučeno jednoznačné řešení za účelem snížení erozní ohroženosti, v tomto případě je to pěstování jetele a vojtěšky. U kategorie s rozsahem hodnot 0,02 – 0,2 je doporučeno vyloučení pěstování širokořádkových (erozně nebezpečných) plodin, u kategorie 0,2 – 0,6 je doporučeno při pěstování širokořádkových (erozně nebezpečných) plodin využít půdoochranné technologie. Na pozemcích s hodnotami nad 0,6 je možné pěstování plodin bez omezení.

Výpočet maximální přípustné hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace (Cp) vychází z celosvětově používané rovnice USLE, jejímž výsledkem je hodnota dlouhodobého průměrného smyvu půdy určená na základě součinu šesti faktorů, podílejících se na rozvoji erozních procesů:

G = R x K x L x S x C x P

Výše uvedený vztah jsme převedli na rovnici, ve které je neznámou faktor ochranného vlivu vegetace (Cp):

Cp = Gp/ (R x K x L x S x P)

Za hodnotu dlouhodobého průměrného smyvu půdy (G) je dosazována hodnota maximální přípustné ztráty půdy (Gp), která by na pozemcích o dané hloubce neměla být překročena. Pozemky na mělkých půdách by měly být zatravněny (pro výpočet je dosazována hodnota hodnotu Gp = 1 t.ha-1.rok-1).

Do konce roku 2014 doporučoval VÚMOP, v.v.i. aplikovat na pozemcích se středně hlubokou půdou hodnoty přípustné ztráty půdy Gp ≤ 4 t.ha-1.rok-1 a na pozemcích s hlubokými půdami hodnotu Gp ≤ 10 t.ha-1.rok-1. Pro smysluplné využití nové mapy regionalizovaného Faktoru erozní účinnosti přívalového deště (R) za období 2003-2012 doporučuje aplikovat hodnoty přípustné ztráty půdy na pozemcích se středně hlubokou i hlubokou půdou Gp ≤ 10 t.ha-1.rok-1

Faktor erozní účinnosti přívalového deště (R) představuje jeho schopnost uvolňovat půdní částice z povrchu půdy a rozrušovat půdní agregáty a je závislý na četnosti výskytu srážek, jejich intenzitě, úhrnu a kinetické energii. Do konce roku 2014 doporučoval VÚMOP, v.v.i. aplikovat průměrnou hodnotu pro Českou republiku R = 20 MJ.ha-1.cm.h-1, od roku 2015 doporučuje pro výpočet používat novou mapu regionalizovaného Faktoru erozní účinnosti přívalového deště (R) za období 2003-2012.

Dalším vstupem do rovnice je faktor erodovatelnosti půdy (K), který představuje náchylnost půdy k erozi, tedy schopnost půdy odolávat působení rozrušujícího účinku deště a transportu povrchového odtoku. Pro výpočet byla použita data z aktualizované databáze BPEJ v měřítku 1: 5 000.

Faktor (LS), neboli faktor délky (L) a sklonu svahu (S), vyjadřuje vliv morfologie terénu na vznik a vývoj erozních procesů. Jako základní vstupní podklady pro výpočet LS faktoru slouží digitální model terénu (DMR 4G) v rastrové podobě s rozlišením 5 m a vrstva způsobilých ploch pro výpočet eroze. Pro hydrologickou správnost digitálního modelu terénu byly provedeny potřebné korekce a opravy pomocí nástrojů GIS (Spatial Analyst). Dále bylo využito databáze LPIS (MZe ČR) a databáze ZABAGED® (ČÚZK). Samotný výpočet LS faktoru byl proveden pomocí programu USLE 2D.

Pro faktor účinnosti protierozních opatření (P) byla použita hodnota P = 1. Je tedy možné z rovnice předpokládat také tvar:

C x P = G/ (R x K x L x S)

A v některých případech toho využít pro kompenzaci zvýšené hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace (C) než je jeho maximální přípustná hodnota na daném pozemku protierozními opatřeními.

Jednotlivé faktory byly určeny na základě informací z databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), digitálního modelu terénu DMT, za pomoci vrstvy LPIS a databáze ZABAGED.

Erozní ohroženost půd ČR ve vztahu ke koncepci DZES 5 (GAEC 2)

Na základě rámce stanoveného v příloze č. III nařízení Rady (ES) č. 73/2009 MZe a nařízení vlády 309/2014 Sb. definuje standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES, dříve GAEC) jako standardy, které zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí (ŽP). Hospodaření v souladu se standardy DZES je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých plateb, některých podpor z Programu rozvoje venkova a některých podpor společné organizace trhu s vínem.

Standard DZES 5 (dříve GAEC 2) vstoupil v platnost 1. ledna 2010 a jeho cílem je především ochrana půdy před vodní erozí a snaha omezit negativní působení důsledků eroze, jako jsou např. škody na obecním a soukromém majetku způsobené zaplavením nebo zanesením splavenou půdou. Tento standard řeší problematiku protierozní ochrany půdy stanovením požadavků na způsob pěstování vybraných hlavních plodin na silně erozně ohrožených půdách. Od 1. 7. 2011 se standard rozšířil i na mírně erozně ohrožené půdy.

Žadatel na ploše dílu půdního bloku označené v evidenci půdy jako půda:

    a) silně erozně ohrožená zajistí, že se nebudou pěstovat erozně nebezpečné plodiny kukuřice, brambory, řepa, bob setý, sója, slunečnice a čirok; porosty ostatních obilnin a řepky olejné na takto označené ploše budou zakládány s využitím půdoochranných technologií; v případě ostatních obilnin nemusí být dodržena podmínka půdoochranných technologií při zakládání porostů pouze v případě, že budou pěstovány s podsevem jetelovin nebo jetelotravních směsí,
    b) mírně erozně ohrožená zajistí, že erozně nebezpečné plodiny kukuřice, brambory, řepa, bob setý, sója, slunečnice a čirok budou zakládány pouze s využitím půdoochranných technologií.

Tyto podmínky nemusí být dodrženy na ploše, jejíž celková výměra nepřesáhne výměru 0,40 ha zemědělské půdy z celkové obhospodařované plochy žadatelem za předpokladu, že směr řádků erozně nebezpečné plodiny je orientován ve směru vrstevnic s maximální odchylkou od vrstevnice do 30° a pod plochou erozně nebezpečné plodiny se nachází pás zemědělské půdy o minimální šíři 24 m, který na erozně nebezpečnou plodinu navazuje a přerušuje všechny odtokové linie procházející erozně nebezpečnou plodinou na erozně ohrožené ploše, a na kterém bude žadatelem pěstován travní porost, víceletá pícnina nebo jiná než erozně nebezpečná plodina.

Pro potřeby plnění standardu DZES 5 byla v roce 2009 vytvořena vrstva erozní ohroženosti půd ČR vodní erozí, ze které je možné identifikovat plochy silně erozně ohrožené, mírně erozně ohrožené a plochy neohrožené. Tato vrstva vychází z mapy Maximálních přípustných hodnot faktoru ochranného vlivu vegetace Cp a vznikla výraznou generalizací a především úpravou kategorií ohroženosti zohledněním a úpravou limitů pro vymezení erozně ohrožených ploch zohledněním dalších aspektů ze strany MZe.

Více informací o DZES lze získat na stránkách MZe http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/kontroly-podminenosti-cross-compliance/

Tab. Kategorie erozní ohroženosti dle DZES 5

Hodnota Cp Kategorie erozní ohroženosti Vhodná rámcová organizační nebo agrotechnická opatření
do 0,02 silně erozně ohrožená (SEO) vyloučit pěstování erozně nebezpečných plodin, ostatní plodiny lze pěstovat pouze s využitím půdoochranných technologií
0,02 - 0,10 mírně erozně ohrožená (MEO) pěstovat erozně nebezpečné plodiny s využitím půdoochranných technologií, ostatní plodiny lze pěstovat bez omezení
nad 0,10 erozně neohrožená (NEO) bez omezení

Dlouhodobá průměrná ztráta půdy (G)

Potenciální ohroženost zemědělské půdy vodní erozí – vyjádřená dlouhodobým průměrným smyvem půdy (G), vychází z rovnice USLE (Wischmeier a Smith, 1978) s využitím faktoru ochranného vlivu vegetace C podle klimatických regionů. Vyjadřuje hodnoty dlouhodobého průměrného smyvu půdy (G) v rozlišení 10 m pro jednotlivé produkční bloky LPIS.

Dlouhodobá průměrná ztráta půdy se počítá pomocí Univerzální rovnice ztráty půdy (USLE) (Wischmeier a Smith, 1978):

G = R × K × L × S × C × P

kde:

    G - průměrná dlouhodobá ztráta půdy (t.ha-1.rok-1),
    R - faktor erozní účinnosti dešťů, vyjádřený v závislosti na kinetické energii a intenzitě erozně nebezpečných dešťů, představuje schopnost uvolňovat půdní částice z povrchu půdy a rozrušovat půdní agregáty,
    K - faktor erodovatelnosti půdy, definován jako ztráta půdy ze standardního pozemku vyjádřená v t.ha-1 na jednotku erozní účinnosti deště R; vyjádřený v závislosti na textuře a struktuře ornice, obsahu organické hmoty a propustnosti půdního profilu,
    L - faktor délky svahu, vyjadřující vliv nepřerušené délky svahu na velikost ztráty půdy erozí,
    S - faktor sklonu svahu, vyjadřující vliv sklonu svahu na velikost ztráty půdy erozí,
    C - faktor ochranného vlivu vegetačního pokryvu, vyjádřený v závislosti na vývoji vegetace a použité agrotechnice,
    P - faktor účinnosti protierozních opatření.

Pro výpočet dlouhodobé průměrné ztráty půdy (G) byla použita hodnota faktoru erozní účinnosti přívalového deště R = 20 MJ.ha-1.cm.h-1. (Použití této hodnoty dle metodiky (Janeček a kol. 2007) bylo doporučeno do doby, než bude do praxe zavedena hodnota R = 40 MJ.ha-1.cm.h-1 (Janeček a kol. 2012) nebo provedena regionalizace R faktoru. Průměrná hodnota faktoru R je v našich podmínkách hodnotou za vegetační období, neboť přívalové deště vyvolávající erozi se vyskytují převážně od konce dubna do počátku října.

Faktor erodovatelnosti půdy (K) představuje náchylnost půdy k erozi, tedy schopnost půdy odolávat působení rozrušujícímu účinku deště a transportu povrchového odtoku. Tento faktor byl stanoven na základě hlavní půdní jednotky (HPJ) (Vopravil, 2006) z aktualizované databáze Bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) v měřítku 1: 5 000.

Topografický faktor (LS), neboli faktor délky (L) a sklonu svahu (S), vyjadřuje vliv morfologie terénu na vznik a vývoj erozních procesů. Představuje poměr ztrát půdy na jednotku plochy svahu ke ztrátě půdy na jednotkovém pozemku o délce 22,13 m se sklonem 9 %. Jako základní vstupní podklady pro výpočet LS faktoru slouží digitální model terénu (DMR 4G) v rastrové podobě s rozlišením 5 m a vrstva způsobilých ploch pro výpočet eroze. Pro hydrologickou správnost digitálního modelu terénu byly provedeny potřebné korekce a opravy pomocí nástrojů GIS (Spatial Analyst). Dále bylo využito databáze LPIS (MZe ČR) a databáze ZABAGED® (ČÚZK). Samotný výpočet LS faktoru byl proveden pomocí programu USLE 2D.

Pro faktor ochranného vlivu vegetace (C) byly využity hodnoty faktoru ochranného vlivu vegetace dle klimatických regionů (Kadlec, Toman, 2002). K určení klimatických regionů byla použita data z aktualizované databáze BPEJ v měřítku 1: 5 000.

Pro faktor účinnosti protierozních opatření (P) byla použita hodnota P = 1, což vyjadřuje, že na území nebyla uplatněna žádná protierozní opatření.

Tab. Rozdělení hodnot dlouhodobé průměrné ztráty zemědělské půdy

Kategorie Hodnoty dlouhodobé průměrné ztráty půdy (G) [t.ha-1.rok-1] Kategorie ohroženosti vodní erozí
1 méně než 1,0 velmi slabě ohrožená
2 1,1 - 2,0 slabě ohrožená
3 2,1 - 4,0 středné ohrožená
4 4,1 - 8,0 silně ohrožená
5 8,1 - 10,0 velmi silně ohrožená
6 více než 10,1 extrémně ohrožená

Faktor délky a sklonu svahu (LS)

Topografický faktor (LS), neboli faktor délky (L) a sklonu svahu (S), vyjadřuje vliv morfologie terénu na vznik a vývoj erozních procesů. Představuje poměr ztráty půdy na jednotku plochy svahu ke ztrátě půdy na jednotkovém pozemku o délce 22,13 m se sklonem 9 %. Jako základní vstupní podklady pro výpočet LS faktoru slouží digitální model terénu (DMR 4G) v rastrové podobě s rozlišením 5 m a vrstva způsobilých ploch pro výpočet eroze. Výpočetní algoritmy, které jsou používány pro výpočet LS faktoru, v bezodtokých místech skončí s načítáním délky odtoku a tak mohou nereálně snížit vypočítané hodnoty a ovlivnit negativně celkový výsledek. Eliminace bezodtokých míst v digitálním modelu terénu byla zajištěna preprocesingem samotného DMR 4G jehož výsledkem byl digitální model terénu způsobilý pro výpočet eroze (zpracovaný VÚMOP, v.v.i pro Mze, jako samostatný úkol), který následně vstoupil přímo do výpočtů LS. Plocha způsobilá pro výpočet eroze byla sestavena z tzv. LandUse. Tvorba samotného LandUse pro účely výpočtu LS vycházela z databází - LPIS (MZe ČR), ZABAGED® (ČÚZK). LandUse byl následně doplněn o prvky přerušující odtok. Ty byly připraveny a sestaveny z dostupných datových podkladů. Využity byly konkrétně geometrie Krajinných prvků (LPIS), prvky z databáze technických protierozních opatření (VÚMOP, v.v.i.) a prvky protierozní ochrany financovaných z národních programů v gesci MŽP (MaS, POPFK, PPK) za navazující období, tj. 2011-2014. Samotný výpočet LS faktoru byl proveden pomocí softwaru USLE 2D.

Tab. Kategorie svahů podle LS faktoru

Kategorie Hodnoty LS faktoru Míra erozního ohrožení
11,0 a méněsvahy bez ohrožení
21,1 - 2,0svahy náchylné
32,1 - 3,0svahy mírně ohrožené
43,1 - 5,0svahy ohrožené
55,1 - 10,0svahy silně ohrožené
610,1 a vícesvahy nejohroženější

Větrná eroze

Potenciálně ohrožené oblasti

Oblasti potenciálně ohrožené větrnou erozí na podkladu půdně–klimatických faktorů.

Mapa vznikla syntézou poznatků o půdních faktorech ohroženosti těžkých půd větrnou erozí a nových klimatických poznatků napomáhajících výskytu větrné eroze.

Pro stanovení faktoru ohroženosti těžkých půd byl zohledněn specifický vliv meteorologických podmínek v chladných obdobích roku. Jsou to zejména počet cyklů rozmrzání a následného zamrzání půdního povrchu (střídání teplot nad a pod bodem mrazu) a dále období, kdy je povrch půdy v určitém stupni vlhkosti.

U klimatických údajů byly využity nové poznatky o riziku výskytu přísušků a větrných podmínkách na území ČR. Klimatické údaje byly sestaveny z účelové databáze relevantních dat vybraných meteorologických stanic, které byly poté regionalizovány a syntetizovány do jedné vrstvy.


Schéma vzniku - Mapa oblastí potenciálně ohrožených větrnou erozí
Schéma vzniku: Mapa oblastí potenciálně ohrožených větrnou erozí na podkladu půdně-klimatických faktorů.


Základní charakteristiky BPEJ

Klimatické regiony

Klimatický region (KR) zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu.

Vymezení klimatických regionů bylo provedeno na základě mnoha kriterií, mezi ty rozhodující patří:
  • suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC,

  • průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období (IV.- IX.),

  • průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období (IV.- IX.),

  • pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v % (IV.- IX.),

  • výpočet vláhové jistoty,

  • výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu.

Tyto údaje byly vypracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901–1950. Na základě zevšeobecnění uvedených podkladů bylo pro Českou republiku (souběžně stanoveno i pro Slovenskou republiku) vymezeno a na mapě 1 : 200 000 zobrazeno deset klimatických regionů (číselný kód 0–9) se základním členěním na oblast velmi teplou, teplou, mírně teplou, mírně chladnou a chladnou s podtříděním subregionů na suchý, mírně suchý, mírně vlhký a vlhký.

Tab. Charakteristika klimatických regionů

Kód regionu Symbol regionu Charakteristika regionu Suma teplot nad 10°C Průměná roční teplota °C Průměrný roční úhrn srážek v mm Pravděpodobnost suchých vegetačních období v % Vláhová jistota ve vegetačním období
0 VT velmi teplý, suchý 2800-3100 9-10 500-600 30-50 0-3
1 T 1 teplý, suchý 2600-2800 8-9 < 500 40-60 0-2
2 T 2 teplý, mírně suchý 2600-2800 8-10 500-600 20-30 2-4
3 T 3 teplý, mírně vlhký 2500-2800 (7)8-9 550-650 10-20 4-7
4 MT 1 mírně teplý, suchý 2400-2600 7-8,5 450-550 30-40 0-4
5 MT 2 mírně teplý, mírně vlhký 2200-2500 7-8 550-650 15-30 4-10
6 MT 3 mírně teplý (až teplý) vlhký 2500-2700 7,5-8,5 700-900 0-10 > 10
7 MT 4 mírně teplý, vlhký 2200-2400 6-7 650-750 5-15 > 10
8 MCH mírně chladný, vlhký 2000-2200 5-6 700-800 0-5 > 10
9 CH chladný, vlhký < 2000 <5 > 800 0 > 10

Klimatický region VT zahrnuje jižní část Moravy (jižní a střední část Dyjskosvrateckého úvalu, Pavlovské vrchy, Dolnomoravský úval) a jeho rozšíření je totožné s rozšířením velmi teplé černozemní oblasti stanovištních jednotek (ČMt). Jde o oblast pěstování kukuřice na zrno. Klimatický region T 1 je rozšířen v nejsušší oblasti Čech (Mostecká kotlina, Žatecko, západní část České křídové tabule a západní část Pražské plošiny po levý břeh Vltavy).

Klimatický region T 2 je rozšířen ve středních Čechách (východně od Vltavy po Kutnou Horu), dále koncentricky kolem regionu T 1 v severozápadních Čechách. Na Moravě zaujímá západní a severní část Dyjskosvrateckého úvalu od Znojma po Brno (na okraji regionu VT) a jižní část Vyškovské brány (po Vyškov).

Klimatický region T 3 zaujímá severní a východní část České křídové tabule, celý Hornomoravský úval, severní část Dolnomoravského úvalu a nejnižší polohy Boskovické brázdy. Klimatický region MT 1 zaujímá největší část Plzeňské pahorkatiny (Plzeňsko a Rakovnicko), na Moravě pak jihovýchod a dále část Českomoravské vysočiny (severozápadně od Znojma).

Klimatický region MT 2 zahrnuje v Čechách západní, jižní a východní část Plzeňské pahorkatiny, severní a východní část České křídové tabule, značnou část Středočeské pahorkatiny, Chebskou, Sokolovskou a Budějovickou pánev, na Moravě pak jihovýchodní část Českomoravské vrchoviny, vyšší polohy Boskovické brázdy a pahorkatiny Opavsko-Hlučínské.

Klimatický region MT 3 zahrnuje Moravskou bránu, Ostravskou pánev, část Podbeskydské pahorkatiny a malou část Frýdlantského výběžku.

Klimatický region MT 4 je z klimatických regionů plošně nejrozšířenější. Zaujímá všechny vyšší části pahorkatin a navazuje tak na region MT 2: patří sem Tachovská brázda, Chodská pahorkatina, části Středočeské pahorkatiny, Brdská vrchovina, největší část Českomoravské vrchoviny, Drahanská vrchovina, Vizovická vrchovina, Nízký Jeseník, Žulovská pahorkatina, Podkrkonošská pahorkatina atd. Části tohoto klimatického regionu v severovýchodní Moravě nejsou zejména srážkově stejnocenné jako části ostatní (značně vyšší humidita), nebylo však nutno tento region dělit, protože tyto oblasti se liší rovněž svým geologickým substrátem a nemohou tudíž být ve stejné bonitované půdně ekologické jednotce.

Klimatický region MCH zahrnuje všechna podhůří v nadmořské výšce zpravidla nad 550m; jeho plocha je zhruba totožná s vrchovinnou oblastí stanovištních jednotek. Zaujímá nižší části Krušných hor a Českého lesa, Šumavské podhůří, nejvyšší části Středočeské pahorkatiny a Brdské vrchoviny, značnou část Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpat, Javorníků a Hostýnských vrchů, nižší část Moravskoslezských Beskyd, nižší část Nízkého Jeseníku, Orlické podhůří, Frýdlantskou pahorkatinu atd. O severomoravské části platí totéž, co o regionu MT 4.

Klimatický region CH je v podstatě totožný s horskou oblastí stanovištních jednotek, která byla vymezena podle týchž kritérií. Zaujímá zemědělskou půdu ve všech okrajových pohořích Čech a Moravy, kromě toho pak nejvyšší část Českomoravské vrchoviny (Žďárské vrchy). V současné době se řeší nová klimatická regionalizace České republiky v rámci projektu NAZV QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“. Důvodem jsou klimatické změny, které je nutné v regionalizaci klimatických regionů zohlednit. Nové hodnocení klimatické regionalizace je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem ve spolupráci s VÚMOP, v.v.i.

Sklonitost

Sklonitost se v terénu stanovuje sklonoměrem a označuje se ve stupních kvadrantu. Pokud se některými přístroji udává sklonitost v procentech, je 100 % sklonu rovno úhlu 45°, tj. poměr vzdálenosti: převýšení 1:1.

Pomocným podkladem pro určení sklonitosti mohou být mapy s přesným výškopisem.

Tab. Charakteristika sklonitosti

Kód Kategorie Charakteristika
0 0-1° úplná rovina (použití výjimečně v rovinatém terénu – ve zhoršených podmínkách povrchového odtoku vody)
1 1-3° rovina
2 3-7° mírný sklon
3 7-12° střední sklon
4 12-17° výrazný sklon
5 17-25° příkrý sklon
6 > 25° sráz

Expozice

Expozice vyjadřuje polohu lokality BPEJ vůči světovým stranám. Při praktickém vymezování expozice byl vzat prokazatelný vliv expozice na produkční schopnost půd až od třetího stupně sklonitosti (> 7°), pouze v některých případech (lehké půdy, velmi těžké půdy a další) je uvažován vliv expozice od druhého stupně sklonitosti. Samostatně se hodnotí expozice jižní v klimatických regionech 0, 1, 2, 3, 4, a 5 jako negativní a zbývající expozice se slučují bez rozlišení. V klimatických regionech 6, 7, 8, a 9 se samostatně hodnotí expozice severní jako negativní a zbývající expozice východní, západní a jižní se opět slučují a hodnotí jako celek.

Tab. Charakteristika expozice

Klimatický region Použitá expozice Kategorie sklonitosti
VT, T 1, T 2,T 3 1, 2 - 3 2 v případě mělkých nebo některých lehkých výsušných půd
3 a vyšší - ostatní půdy
MT 1,MT 2 1, 2 - 3 3 a vyšší
MT 3, MT 4 3, 1 - 2 2 u těžkých půd
3 a vyšší - ostatní půdy
MCH, CH 3, 1 - 2 2 a vyšší

Zásady pro stanovení expozice v závislosti na stupni sklonitosti

Skeletovitost půd

Vyjadřuje komplexní hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle obsahu v ornici a podorničí. Obsah skeletu se uvádí v procentech objemových v půdní hmotě formou zlomku, kde skeletovitost v ornici se značí v čitateli a v podorničí ve jmenovateli. Štěrkem se rozumí pevné částice hornin velikosti 4-30 mm, kámen jsou pevné částice velikosti 30-300 mm. Nad 300 mm se jedná o balvany. Skeletovitost dělíme do 6 skupin.

Tab. Kategorie skeletovitosti půd

Charakteristika půd dle skeletovitosti
bezskeletovitá
bezskeletovitá až slabě skeletovitá
slabě skeletovitá
středně skeletovitá
středně až silně skeletovitá*
bez až silně skeletovitá*

* kategorie je převážně určena pro BPEJ se sklonitostí > 12° a pro BPEJ nevyvinutých půd

Rozdělení vychází z vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 227/2018 Sb. ze dne 4. října 2018.

Hloubka půdy

Hloubka půdy je důležitým půdním limitem. Je definována jako mocnost půdního profilu, kterou omezuje v určité hloubce buď pevná skála, nebo její rozpad, silná skeletovitost (>50 %), nebo ustálená hladina podzemní vody. Zjednodušeně lze za hloubku půdy považovat prostor pro zdárný růst rostlin. Hloubku půdy lze zjistit nejlépe na profilu kopané, ale i vpichované půdní sondy (větší počet vpichů). Hloubka půdy je posuzovaná ve 4 kategoriích.

Tab. Kategorie hloubky půdy

Charakteristika půd dle hloubky
půda hluboká
půda hluboká až středně hluboká
půda mělká
půda hluboká, středně hluboká, mělká*

* kategorie je převážně určena pro BPEJ se sklonitostí > 12° a pro BPEJ nevyvinutých půd

Rozdělení vychází z vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 227/2018 Sb. ze dne 4. října 2018.

Skupiny půdních typů

Právním předpisem, kterým se stanovuje charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci je Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 227/2018 Sb. ze dne 4. října 2018. Během bonitačního průzkumu bylo vymezeno 2 199 BPEJ, tato základní skupina byla dále rozřazena do následujících 13 skupin půdních typů:

Černozemě (PT 1) – do této skupiny patří všechny černozemě, dále k této skupině byly přiřazeny půdy podobných vlastností. V této skupině se nevyskytuje větší skeletovitost, pokud existuje, má původ v terasovitých štěrcích nebo je původu flyšového. Výskyt půd černozemního typu je v naprosté většině soustředěn ve velmi teplých a v teplých klimatických regionech, výjimku tvoří nečernozemní půdy v rámci erodovaných půd.

Hnědozemě (PT 2) – do této skupiny patří převážně hnědozemě a slabě oglejené hnědozemě s méně výrazným procesem illimerizace. Půdy této skupiny jsou středně těžké až těžké, většinou bez skeletu, velmi hluboké. Vlhkostní poměry jsou převážně příznivé.

Luvizemě (PT 3) – skupina půd s výrazným procesem illimerizace. Luvizemě mají pod ornicí plavý eluviální horizont, sahající do hloubky 0,3–0,4 m. Přechodný horizont s poprašky často jazykovitě proniká do iluviálního horizontu. Připouští se jen slabý znak oglejení. Charakteristickým substrátem jsou sprašové pokryvy a svahoviny, většinou bezskeletovité, vyskytující se převážně v rovinatém reliéfu.

Rendziny a pararendziny (PT 4) – skupina zahrnuje rendziny hnědé a pararendziny, včetně slabě oglejených variet, vytvořené na typických karbonátových horninách nebo zeminách. Půdní profil středně hluboký až hluboký. Obsah skeletu je závislý na půdotvorném substrátu. Vláhové poměry jsou dobré až dočasně nepříznivé.

Regozemě (PT 5) – skupina, která sdružuje všechny půdy na uvedených substrátech, popř. s podložím méně propustným, lehkého nebo lehčího středně těžkého zrnitostního rázu, značně závislé na srážkách během vegetačního období.

Kambizemě (PT 6) – tato skupina zahrnuje převážně půdy na pevných horninách. Z této skupiny byly vyčleněny půdy silně skeletovité – mělké, silně sklonité a některé lehké i těžké půdy jako samostatné skupiny. Kambizemě jsou typické půdy pahorkatin a nižších a středních poloh vrchovin.

Kambizemě dystrické, podzoly, kryptopodzoly (PT 7) – tyto půdy se vyvinuly ve vyšších polohách vrchovin a v horách. Typickým znakem těchto půd je vyšší obsah méně kvalitního humusu a silně kyselá nebo kyselá půdní reakce. Třídění je založeno na příslušnosti ke klimatickému regionu a na zrnitostním složení.

Kambizemě, rankery, litozemě (PT 8) – tato skupina zahrnuje půdy vyznačující se malou mocností půdního profilu a převážně výraznou skeletovitostí.

Silně svažité půdy (PT 9) – tato skupina zahrnuje půdy o sklonitosti větší než 12°. Tuto skupinu rozlišujeme do dvou kategorií: kód sklonitosti 4 (nad 12°) a 5–6 (nad 17°).

Pseudogleje (PT 10) – základním znakem této skupiny půd je periodické převlhčení profilu, především v jarním období. Na rozdíl od luvizemí musí mít půdní profil výrazné znaky periodického povrchového převlhčení. Tyto půdy jsou rozšířené v mírně teplé až chladné oblasti, kde se vyskytují v rovinatém nebo mírně sklonitém či depresním terénu.

Fluvizemě (PT 11) – půdy v rovinatém území na nevápnitých i vápnitých usazeninách podél vodních toků, včetně glejových a oglejených subtypů a variet. Vnitřní třídění je založeno na zrnitostním složení, na hloubce hladiny vody spojené s tokem a na výskytu v klimatických regionech. Jsou to většinou půdy bezskeletovité.

Černice (PT 12) – skupina je charakteristická hlubokými mocnými humusovými horizonty, vždy přesahující hloubku 30 cm, s vyšším až vysokým obsahem humusu. Hladina podzemní vody zpravidla v hloubce 1-2 m. Černice se vyskytují v rovinatých částech niv, v depresních polohách plošin v klimatickém regionu velmi teplém a teplém.

Gleje (PT 13) – výskyt těchto půd je ve značně složitém reliéfu, proto bylo při vymezení HPJ použito kromě genetického třídění i třídění podle charakteru reliéfu. Vedle reliéfu je druhým nejdůležitějším znakem stupeň hydromorfismu.

Opatření k ochraně půd

Třídy ochrany

Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované a pozemky, které byly a mají být nadále zemědělsky obhospodařovány, ale dočasně obdělávány nejsou. Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby.

V ČR platí v současné době následující legislativní nástroje pro ochranu zemědělské půdy: Zákon ČNR č. 334 z 12. května 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 402/2010 Sb.; vyhláška MŽP č. 13 z dne 24. ledna 1994, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu a příloha vyhlášky 48/2011 Sb. ze dne 22. února 2011, kterou se definují třídy ochrany zemědělské půdy.

Je definováno 5 tříd ochrany na základě zatřídění do BPEJ. Pro účely optimalizace nakládání se státní půdou je nutné použít aktualizované údaje BPEJ.

I. třída ochrany zemědělského půdního fondu – bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, převážně na rovinatých nebo jen mírně sklonitých pozemcích, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně pro záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu.

II. třída ochrany zemědělského půdního fondu – zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických regionů nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu jde o půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné ze ZPF a to s ohledem na územní plánování, jen podmíněně využitelné pro stavební účely.

III. třída ochrany zemědělského půdního fondu – v jednotlivých klimatických regionech se jedná převážně o půdy vyznačující se průměrnou produkční schopností, které je možné využít v územním plánování pro výstavbu a jiné nezemědělské způsoby využití.

IV. třída ochrany zemědělského půdního fondu – zahrnuje v rámci jednotlivých klimatických regionů převážně půdy s podprůměrnou produkční schopností, jen s omezenou ochranou, využitelné pro výstavbu a i jiné nezemědělské účely.

V. třída ochrany zemědělského půdního fondu – sdružuje zbývající bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ), které představují půdy s velmi nízkou produkční schopností, jako jsou mělké půdy, hydromorfní půdy, silně skeletovité a silně erozně ohrožované. Tyto půdy jsou většinou pro zemědělské účely postradatelné. Lze připustit i jiné, efektivnější, využití než zemědělské. Jedná se zejména o půdy s nízkým stupněm ochrany, s výjimkou vymezených ochranných pásem a chráněných území.

Ceny zemědělských pozemků podle BPEJ

Ocenění zemědělské půdy je určeno ze specifických vlastností půdy (zejména úrodnosti), které byly zjišťovány v rámci bonitace půdního fondu. Bonitace respektuje základní, v podstatě neovlivnitelné faktory, jakými jsou klima, půdní typy, svažitost, skeletovitost a hloubka ornice konkrétního pozemku. Samotný proces bonitace se opírá o znalosti KPP (Komplexní průzkum půd), který se uskutečnil v letech 1961−1971. Výsledkem bonitace čs. půdního fondu (r. 1973−1978) je soustava bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), které můžeme označit jako základní mapovací a oceňovací jednotky.

Ekonomické ocenění BPEJ vychází z produkčního ocenění BPEJ prostřednictvím parametrizovaných naturálních výnosů 10 hlavních polních plodin (pšenice ozimá, žito, oves, ječmen jarní, kukuřice na zrno, brambory, cukrovka, kukuřice na siláž, víceleté pícniny, řepka) a normativních nákladů vynaložených na jejich dosažení. Ekonomické parametry oceňování zemědělské půdy jsou vedeny v databázi Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI).

Kritériem pro stanovení úředních cen zemědělské půdy bylo ekonomické ocenění HRRE (hrubý roční rentní efekt) rostlinné výroby v daných agroekologických podmínkách při normativně stanovené efektivnosti hospodaření.

Cena vyhlášková (úřední) je počítána dle vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 441/2013 Sb. (s účinností od 1. ledna 2014), kterou se provádějí ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, ve znění zákona č. 303/2013 Sb. (s účinností od 1. ledna 2014), podle stavu ke konkrétnímu dni ocenění (dni převodu vlastnických práv).

Pro určení ceny půdy a pro určení daně z nabytí nemovitosti (dříve daň z převodu nemovitosti) finanční úřad zpravidla požaduje výpočet ceny pozemků dle BPEJ navýšený o cenovou přirážku k základní ceně zemědělských pozemků, která se pohybuje v současné době ve výši 20–56 %, a to z hlediska sousednosti katastrálních území s oceňovanými pozemky k obcím dle jejich významu a velikosti. Tato přirážka je uvedena v cenovém věstníku MF 14/2013.

Ceny pozemků podle katastrálních území

Ceny zemědělských pozemků podle katastrálních území jsou uváděny na základě vyhlášky č. 298/2014 Sb.o stanovení katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Ceny v mapě jsou v Kč/m2.

Zákazy hnojení

K zjištění období zákazu hnojení dle § 6 se použije zařazení do Klimatického regionu BPEJ. Období zákazu hnojení závisí na začlenění pozemku do klimatického regionu v návaznosti na pěstovanou plodinu a kategorii hnojiva z hlediska rychlosti uvolňování dusíku z hnojiva. Klimatické regiony 0 až 5 jsou převážně suššího a teplejšího charakteru (= kratší období zákazu hnojení), klimatické regiony 6 až 9 jsou spíše vlhčí a chladnější (= delší období zákazu hnojení). Požadavky na dodržení zákazu hnojení jsou součástí cross-compliance, a to v rámci PPH 1 (nitrátová směrnice).

Tab. Období zákazu používání dusíkatých hnojivých látek na zemědělské půdě

Plodina nebo kultura Klimatický region Minerální dusíkatá hnojiva Hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem Hnojiva s pomalu uvolnitelným dusíkem a upravené kaly
Plodiny na ORNÉ půdě (mimo travních a jetelovinotravních porostů), TRVALÉ kultury 0–5 1. 11.–31. 1. (pro ozimou řepku a ozimou pšenici)
15. 10–31. 1. (pro ostatní plodiny)
15. 11.–31. 1.
(od roku 2014
1. 11. - 31. 1.
kromě kukuřice na zrno)
1. 6.–31. 7.
(neplatí v případě
následného pěstování
ozimů a meziplodin)
15. 12.–15. 2.
6–9 15. 10.–15. 2.
(pro ozimou řepku a ozimou pšenici)
1. 10–15. 2.
(pro ostatní plodiny)
5. 11.–28. 2.
(od roku 2014
15. 10.–28. 2.
kromě kukuřice na zrno)
1. 6.–31. 7.
(neplatí v případě
následného pěstování
ozimů a meziplodin)
15. 12.–15. 2.
TRAVNÍ (jetelovinotravní) porosty na orné půdě, trvalé travní porosty 0–5 1. 10.–28. 2. 15. 11.–31. 1.
(od roku 2014
1. 11.–31. 1.)
15. 12.–15. 2.
6–9 15. 9.–15. 3. 5. 11.–28. 2.
(od roku 2014
15. 10.–28. 2.)
15. 12.–15. 2.

Aplikační pásma dusíkatých hnojivých látek

Pro začlenění zemědělské půdy s kulturou orná půda do tzv. aplikačního pásma (§ 7 odst. 2) se využívá celý kód BPEJ. Zemědělská půda v ZOD je rozčleněna do tří aplikačních pásem (I., II., III.), a to podle skupin bonitovaných půdně ekologických jednotek a na základě rizika ztrát dusičnanů do vod. Půdy ve III. aplikačním pásmu jsou navíc ještě rozděleny podle rizika průsaku vody na aplikační pásmo III. a a III. b. Zařazení půdního bloku do aplikačního pásma se provádí v LPIS automaticky, na principu převažujícího zařazení BPEJ k určitému stupni aplikačního pásma. Při stejném zastoupení různých aplikačních pásem se použije opatření pro vyšší stupeň aplikačního pásma.

Tab. Vymezení I. aplikačního pásma

Klimatický region Hlavní půdní jednotka Účelová charakteristika půd
0, 1, 2, 4 bez ohledu na sklonitost: 01–03, 20, 56
pouze při sklonitosti nepřevyšující 7 stupňů: 08–11, 19. 24, 25
sušší oblasti, zejména s jarními přísušky, s převážně hlubšími, středně těžkými až těžšími půdami, charakterizovanými nepromyvným vodním režimem
0, 1 06, 07

Tab. Vymezení II. aplikačního pásma

Klimatický region Hlavní půdní jednotka Účelová charakteristika půd
všechny ostatní BPEJ, které nepatří do I. ani III. aplikačního pásma převažující část území České republiky, se středním množstvím srážek, středními až lehčími půdami, charakterizovanými periodicky promyvným vodním režimem

Tab. Vymezení III. a aplikačního pásma – základní zařazení, půdy se středním rizikem infiltrace

Klimatický region Hlavní půdní jednotka Účelová charakteristika půd
0–3 04 lehké písčité půdy, silně propustné, s výsušným režimem
0–3 05 půdy na velmi propustném podloží
0–9 16, 17, 21 - 23, 31 lehké písčité půdy
8–9 08, 34 - 36, 56 půdy ve vyšších polohách, s vysokým množstvím srážek

Tab. Vymezení III. a aplikačního pásma – zvlášť vyčleněné půdy, půdy se středním rizikem infiltrace

Klimatický region Hlavní půdní jednotka Účelová charakteristika půd
0–9 37 mělké půdy, převážně výsušné
0–9 38 mělké půdy s lepší vododržností než HPJ 37
0–9 39 půdy s nevyvinutým půdním profilem a nepříznivými vláhovými poměry
0–9 13, 18, 26 - 30, 32, 33, 55 propustné půdy
0–9 44, 47 - 54, 58, 59, 62–64 převážně půdy se sklonem k dočasnému zamokření
0–9 65–76 zamokřené půdy převážně s nepříznivým vodním režimem
0–9 08–11, 13–16, 19, 24–26, 43, 47–49; pokud jsou tyto půdy se sklonitostí převyšující 7 stupňů půdy se sklonem k erozi
0 - 9 40, 41 půdy se sklonitostí převyšující 12 stupňů

Tab. Vymezení III. b aplikačního pásma – vymezení půd s vysokým rizikem infiltrace

Klimatický region Hlavní půdní jednotka Kombinace údajů o sklonitosti a expozici, skeletovitosti a hloubce půdy
0–3 04 01, 11
0–3 05 01
2 17 00, 10, 20, 30
3–7 17 00, 10
1–9 18, 48 14
0–8 21 10, 12, 13, 43, 53
1–7 26, 28, 33 04
0–7 27, 29, 30 04, 14
1–3 31 01, 04, 11, 14, 21, 24, 31, 34, 41, 44, 51, 54
4–7 31 01, 04, 11, 14, 41, 44, 51, 54
0–3 32 04, 24, 34
4–7 32 04, 14
8–9 34, 36 04, 24, 34
8 35 04
0–9 37, 38 15, 16, 45, 46, 55, 56
0 39 09, 16, 19, 29, 39, 49, 59, 69
1–9 39 09, 19, 29, 39, 49, 59, 69
0–9 40, 41 68, 78, 89, 99
0–9 55 00

Skupina půd ohrožených erozí

Skupina půd ohrožených erozí (podle BPEJ) byla vymezena na základě platné legislativy ČR - nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu

Trvale zamokřené půdy

Půdy podmáčené byly vymezeny na základě Taxonomické klasifikace půd, tzv. trvale a periodicky zamokřených půd. Výměra podmáčených půd může být ovlivněna provedenými hydromelioracemi, ale i jejich současným stavem a funkčností, kdy již končí jejich životnost a dochází k poruchám systémů a následnému podmáčení půdy.

Skupinu půd trvale zamokřených tvoří především půdy, kde probíhá glejový proces, tj. trpí výrazným zamokřením daným zejména vysokou hladinou podzemní vody anebo stagnující vodou na povrchu. Výskyt těchto půd je lokální, zpravidla poblíž vodního toku či ve značně složitém terénu.

Do skupiny trvale zamokřených půd řadíme HPJ 64–76 (viz. Nařízení vlády č. 262/2012 Sb.). HPJ 64 a 65 zahrnují zkulturnělé hydromorfní půdy; HPJ 66–69 půdy rovinných celků a depresních poloh; HPJ 70–72 hydromorfní půdy nivních poloh; HPJ 73 a 74 hydromorfní půdy svahů; HPJ 75 a 76 jsou katény, vyskytující se převážně na kratších svazích nebo v dolních částech svahů.

Typickým představitelem této skupiny jsou gleje a stagnogleje. Glej je geneticky půdní typ charakterizovaný výskytem v dlouhodobě vodou nasycené zóně (vysoká hladina podzemní vody). Stagnogleje jsou charakterizovány velmi dlouhou dobou povrchového převlhčení profilu.

Stanovištní a půdní podklady pro zatravnění

Mapa je rozhodující pro stanovení vhodnosti pro zařazení do titulu zatravnění orné půdy podle následujícího kritéria: alespoň 50 % plochy půdního bloku/dílu je mělká, písčitá, podmáčená nebo velmi těžká půda - § 10 odst. 5 písm. c) bod 2).

Monitoring eroze zemědělské půdy

Monitorované erozní události z ME

Monitoring eroze zemědělské půdy vznikl jako společný projekt SPÚ (Statní pozemkový úřad) a VÚMOP, v.v.i. Je zajištován na základě příkazu č. 15/2012 (č.j. 70615/2012-MZE-13311) ministra zemědělství. Hlavním cílem monitoringu eroze zemědělské půdy je zjišťování, evidence a správa informací o výskytu projevů eroze a svahových deformací na zemědělské půdě z důvodu možného vyhodnocení příčin vzniku monitorovaných událostí a pro návrhy preventivních opatření a opatření na zmírnění nebo odstranění negativních důsledků těchto událostí.

K hlášení, evidenci a vyhodnocování jednotlivých erozních událostí slouží webový portál Monitoring eroze zemědělské půdy http://me.vumop.cz. Neregistrovaní uživatelé mají možnost prohlížet si základní popisné a geografické informace k vedeným událostem, pořízenou fotodokumentaci a přijatá opatření.

Dosavadní zkušenosti s webovým portálem ukazují, že je cenným zdrojem informací nejen pro vědecko-výzkumné účely a pro účely státní správy v této oblasti, ale poskytuje i možnost vytvoření si reálné představy pro širokou veřejnost o problému eroze zemědělské půdy v České republice.

Odtokové linie

Odtokové linie vyjadřují odtokové poměry v lokalitě. Představují modelové dráhy povrchového odtoku srážkové vody. K tomu dochází v případě, kdy intenzita srážek překročí mez schopnosti půdy infiltrovat vodu a ta začne odtékat po povrchu. Podstatný je vztah sklonu svahu a délky svahu, který ovlivňuje unášecí schopnost vody a tím i intenzitu eroze. Délka svahu je přitom uvažována ve smyslu spádnice svahu, tj. ve směru odtokové linie. Místa křížení drah soustředěného odtoku (koncentrace odtokových linií) s intravilánem obce, hydrotechnickými prvky, komunikacemi atd. lze považovat za místa, na kterých dochází nebo může docházet k jejich ohrožení. Pomocí odtokových linií lze identifikovat místa, která mohou dotovat odtékající vodu půdními částicemi.

Odtokové linie byly generovány nad digitálním modelem terénu a v posuzované lokalitě naznačují místa výraznější koncentrace povrchového odtoku.

Hydrologické funkce půd

Hydrologická skupina půd

Půdy podle svých hydrologických vlastností rozdělujeme do 4 skupin: A, B, C, D na základě nasycené hydraulické vodivosti, hloubky nepropustné vrstvy a hladiny podzemní vody (HPV).

Charakteristika hydrologických vlastností půd v jednotlivých skupinách je následující:

  • Skupina A:
    Půdy s nasycenou hydraulickou vodivostí nejméně propustné vrstvy nad 0,40 mm · s-1 s nepropustnou vrstvou více než 50 cm pod povrchem a HPV v hloubce přes 60 cm. Patří sem též půdy hluboké s nepropustnou vrstvou a HPV v hloubce větší než 1 m, u kterých je nasycená hydraulická vodivost všech horizontů větší než 0,1 mm · s-1.
  • Skupina B:
    Půdy s nasycenou hydraulickou vodivostí nejméně propustné vrstvy 0,1–0,4 mm · s-1 s nepropustnou vrstvou více než 50 cm pod povrchem a HPV v hloubce přes 60 cm. Patří sem též půdy hluboké s nepropustnou vrstvou a HPV v hloubce větší než 1 m, u kterých je nasycená hydraulická vodivost všech horizontů v rozmezí 0,04–0,1 mm · s-1.
  • Skupina C:
    Půdy s nasycenou hydraulickou vodivostí nejméně propustné vrstvy 0,01–0,1 mm · s-1 s nepropustnou vrstvou více než 50 cm pod povrchem a HPV v hloubce přes 60 cm. Patří sem též půdy hluboké s nepropustnou vrstvou a HPV v hloubce větší než 1 m, u kterých je nasycená hydraulická vodivost všech horizontů v rozmezí 0,004–0,04 mm · s-1.
  • Skupina D:
    Půdy s nepropustnou vrstvou v hloubce menší než 50 cm nebo HPV v hloubce menší než 60 cm. Patří sem také půdy s nepropustnou vrstvou či HPV hlubší než 100 cm, jejichž nasycená hydraulická vodivost je menší než 0,004 mm · s-1.



Retenční vodní kapacita půd

Retenční vodní kapacitu můžeme charakterizovat jako množství vody, které je půda schopna zadržet v systému kapilárních pórů a postupně ji pro potřeby rostlin uvolňovat. Pro zemědělské půdy je určena na základě bonitovaných půdně-ekologických jednotek a údajů z databáze fyzikálních, chemických a morfologických charakteristik půd ČR. Kategorizace lesních půd je provedena na základě dělení podle Tomáška a je brán zřetel na kvalitu humusu. Výsledné hodnoty retenční vodní kapacity zohledňují průměrnou hloubku profilu a obsah vody, charakterizují tak skutečné množství vody, které je půda při srážkách schopna zadržet.


  Retenční vodní kapacita (mm)     Slovní označení  
< 100 Nízká
100–200 Střední
200–300 Vysoká
> 300 Velmi vysoká
  Tabulka: Kategorizace retenční vodní kapacity půd


Využitelná vodní kapacita zemědělských půd

Využitelná vodní kapacita udává potenciální zásobu půdní vláhy dostupnou rostlinám, kterou může půda trvaleji zadržet. Klasifikace je provedena na základě bonitovaných půdně-ekologických jednotek a databáze fyzikálních, chemických a morfologických charakteristik půd ČR. Výsledné hodnoty využitelné vodní kapacity zohledňují průměrnou hloubku profilu a obsah vody, charakterizují tak skutečné množství vody, které je potenciálně dostupné rostlinám.


  Využitelná vodní kapacita (mm)     Slovní označení  
< 50 Nízká
50–100 Střední
100–150 Vysoká
> 150 Velmi vysoká
  Tabulka: Kategorizace retenční vodní kapacity půd


Zranitelnost podzemních vod

Zranitelnost podzemních vod

Mapa zranitelnosti zemědělské půdy je sestavována na základě celostátní grafické a numerické databáze BPEJ v referenčním měřítku 1: 5 000. Mapa zranitelnosti horninového prostředí je sestavována ze tří vstupních vrstev, z vrstvy charakteru horninového prostředí, z vrstvy charakteru oběhu podzemních vod a z vrstvy transmisivity. Každá z těchto vrstev má svoji váhu ve vztahu k procesu infiltrace rizikových látek do podzemních vod. Výsledná syntéza jako celé zpracování jednotlivých vrstev probíhá v systému ArcGIS americké firmy ESRI.

Mapa zranitelnosti podzemních vod zemědělským znečištěním vzniká součtem hodnot všech tří základních informačních vrstev: vrstva zranitelnosti půdy, vrstva zranitelnosti horninového prostředí a dotace podzemních vod srážkami.

ZRANITELNOST_PODZ.VOD = 0,4 * ZRAN_PŮDA + 0,5 * ZRAN_HORNIN + 0,1 * VLAHOVA_BILANCE

Pro celkovou zranitelnost se vypočítává vážený průměr z indexu infiltrační kapacity půd s váhou 40 %, indexu zranitelnosti horninového prostředí s váhou 50 % a indexu potenciální dotace podzemních vod s váhou 10 %. Na syntetické mapě zranitelnosti podzemních vod tak vznikne mozaika ploch v pěti kategoriích zranitelnosti.

Zranitelnost půdy

Mapa zranitelnosti půdy vychází z analýzy materiálu BPEJ (bonitované půdně-ekologické jednotky) a z lesnické typologie zpracované v rámci informačního systému ÚHÚL, zpracovávaného od roku 2009 po třetinách území. Pro hodnocení hydropedologických vlastností byl vybrán soubor kritérií z kódu BPEJ, a to – hlavní půdní jednotka, sklonitost, expozice, skeletovitost a hloubka půdy (Mašát et al., 2002). Jednotlivá kritéria byla rozčleněna na kategorie 1–5 (kategorie 1 – nejvyšší infiltrační schopnost, 5 – nejnižší infiltrační schopnost). Těmto kritériím jsou přiřazeny koeficienty významnosti tak, aby jejich součet dával 100 %. Součinem kategorií a koeficientu pro dané kritérium a součtem výsledků pěti určených kritérií vznikne pět kategorií infiltrace (zranitelnosti). V mapě hydropedologických vlastností tedy znamená kategorie 1 maximální schopnost vymezené plochy infiltrovat srážkovou vodu a kategorie 5 minimální schopnost. Byla propojena celá ČR a generalizovány polygony menší než 10 000 m2.

ZRAN_PUDA = F1 * V_HPJ (PŮDNÍ CHARAKTERISTIKA) + F2 * V_SKLON (SKLONITOST) + F3 * V_SKELET (SKELETOVITOST) + F4 * V_HLOUBKA (HLOUBKA PŮDNÍHO PROFILU) + F5 * V_EXPOZ (EXPOZICE)

Pro celkovou zranitelnost se vypočítává vážený průměr z indexu infiltrační kapacity půd s váhou 40 %, indexu zranitelnosti horninového prostředí s váhou 50 % a indexu potenciální dotace podzemních vod s váhou 10 %. Na syntetické mapě zranitelnosti podzemních vod tak vznikne mozaika ploch v pěti kategoriích zranitelnosti.

Tab. Kategorie zranitelnosti podzemních vod

Kategorie Kategorie zranitelnosti
1 maximálně zranitelná
2 silně zranitelná
3 středně zranitelná
4 slabě zranitelná
5 minimálně zranitelná

Zranitelnost horninového prostředí

Horninové prostředí je hodnoceno na základě tří parametrů (subvrstev), charakteru nejvyšší geologické vrstvy (V_GEO), pozici v oběhu podzemní vody (V_OBEH) a transmisivitě kolektoru (V_PRUT).

Charakter horninového prostředí

Pro hodnocení charakteru první geologické vrstvy vycházející na povrch podle digitálních map GeoČR50 (V_GEO) byla obdobně jako v případě genetiky půd přiřazena všem horninovým typům legendy geologické mapy hodnota parametru 1–5 (1 – porézní horninové typy, 5 – celistvé plastické typy), váha parametru je 50 %.

Zranitelnost horninového prostředí, respektive podzemních vod, vyplývá z typu zvodnění, které je podmíněno charakterem zastoupených hornin a jejich tektonické predispozice, charakterem zvětralinového pláště a kvartérního pokryvu. Stěžejním výchozím podkladem pro sestavení vrstvy charakteru horninového prostředí byl soubor geologických map České republiky, autorsky sestavený v letech 1985-1998 řešitelským týmem procovníků Ústředního ústavu geologického. Dalším výchozím podkladem pro sestavení vrsvy byla aktualizovaná verze hydrogeologické rajonizace 2005, jejíž základní principy jsou obsaženy v publikaci Olmera et al. (2006) Pro vymezení kategorií zranitelnost podzemních vod z digitální formy geologické mapy GeoČR 50 bylo nezbytné provést agregaci široké škály vymezených jednotek v rámci základních geologických útvarů s prioritním hlediskem pro jejich dílčí rozčlenění, především podle litologického charakteru zastoupených hornin a jejich kvartérního pokryvu.

Charakter oběhu podzemních vod

Charakter oběhu podzemních vod (V_OBEH) vyjadřuje rozčlenění proudového systému hydrogeologické struktury na oblast tvorby podzemních vod (infiltrační území s hodnotou parametru 1, území tranzitu s hodnotou 3 a oblast drenáže s hodnotou 5), váha parametru je 20 %.

Základním předpokladem hodnocení zranitelnosti podzemní vody podle zastižené fáze oběhu a pozice v proudovém poli podzemní vody je princip vertikálního rozložení proudnic, které se nemísí a směřují od místa dotace infiltrací do místa drenáže. Je zřejmé, že topografický reliéf určuje množství energie dostupné pro pohyb podzemní vody v každém bodě proudového systému. Relativní výška terénu určuje rozložení prostorů dotace a míst drenáže. Proudění podzemní vody je obecně sestupné pod pozitivními morfologickými tvary a vzestupné v topografických depresích.

Transmisivita kolektoru

Transmisivita (průtočnost) kolektoru (V_PRUT), tedy hydraulický parametr průtočnosti, je parametr vyjadřující jak rychlost případného horizontálního šíření kontaminace ve zvodněném kolektoru, tak i velmi důležitý parametr vodohospodářského využití lokality (Krásný, 1986), neboť vysoká průtočnost kolektoru znamená i vysokou vydatnost studní a jímacích vrtů (500 [m2.den-1] a více = hodnota 1, méně než 1 [m2.den-1] = hodnota 5). Váha parametru 30 %. Výsledná mapa zranitelnosti horninového prostředí vzniká na základě syntézy tří výše uvedených vrstev a kategorie zranitelnosti jsou členěny opět do 5 kategorií.

Čím vyšší transmisivita, tím vyšší zranitelnost kolektoru (Aller et al. 1987). Stěžejním mapovým podkladem pro stanovení velikosti transmisivity horninového prostředí byly jednotlivé listy edice Hydrogeologické mapy ČR (ČSR) 1 : 50 000. Dalším důležitým výchozím mapovým podkladem pro sestavení vrstvy transmisivity byla edice map hydrogeologických poměrů České republiky v měřítku 1 : 000 000, sestavená řešitelskými organizacemi GEOtest brno, a.s., Aquatest - Stavební geologie Praha, a.s. a Geofyzika Brno, a.s. v letech 1995 až 1999.

Vláhová bilance

Základní data vláhové bilance poskytl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Jednalo se o data v rastrové podobě v gridu 500 x 500 m dokumentující vláhovou bilanci ČR na základě rozdílu průměrné sumy srážek (P) za chladné období roku (říjen až březen) a průměrné sumy potenciální evapotranspirace (ETo) za chladné období roku (říjen až březen) za období 1961–2008 resp. 2010. Klasifikační stupnice obsahovala 11 tříd.

Pro zpracování vrstvy vláhové bilance bylo nutné převést rastr do vektorového formátu a provést změnu klasifikace jednotlivých tříd, tj. vytvořit vrstvu s pěti stupňovou klasifikační stupnicí. Změna klasifikační stupnice byla provedena na základě analýzy podílu nově navržených klasifikačních tříd ve vztahu k procentuálnímu podílu na celkové výměře území České republiky. Z hlediska rovnoměrného rozložení klasifikačních tříd na území ČR byla zvolena nelineární klasifikační stupnice.